Americký filmový průmysl zmobilizoval během 2. světové války veškerá výrobní zařízení a dal je do služeb vlasti – spolu se schopnostmi scenáristů, režisérů i hereckých hvězd.
Ještě počátkem 30. let se zdálo, že politické události jdou zcela mimo pozornost Hollywoodu. Ten zůstával metropolí nezávazné zábavy, výrobcem snů. Kalifornské hvězdy byly považovány za polobohy, s nimiž se každý mohl a chtěl ztotožnit. Kina v té době navštěvovalo na osmdesát milionů Američanů týdně, toužících spatřit Charlieho Chaplina, Garyho Coopera nebo bratry Marxovy. Kinematografie byla ve Spojených státech jedním z významných průmyslových odvětví, ale Hollywood byl závislý i na zahraničních trzích, jelikož tři čtvrtiny filmů nacházely odbytiště v kinech celého světa. Když se v roce 1933 v Německu ujali moci nacisté, chovala se americká studia zpočátku zdrženlivě – chtěla se totiž vyhnout zákazu promítání svých filmů ve III. říši. Mnohá z nich se dokonce snažila přizpůsobit protižidovským zákonům přijatým v roce 1935 a propustila všechny Židy pracující ve svých německých pobočkách. Avšak v druhé polovině předválečné dekády již protinacistické hlasy sílily natolik, až se Hollywood sdružil „pod jedním praporem“.

1.

2.

3.

(1236)

Share This:

Free MP3 download