Semjon Buďonnyj, většinou považovaný za symbol kozácké odvahy, vlastně kozákem nebyl. Narodil se 25. dubna 1883. Jeho dědeček pocházel z Voroněžské gubernie, ale s rodinou se přestěhoval na území osídlené donskými kozáky. Rolníci z různých regionů zde hledali lepší život a možnost nakrmit sebe a své děti. Semjon od devíti let pracoval u kupce a když trochu povyrostl, pracoval v kovárně nebo jako topič na parní mlátičce. V roce 1903 povolali Semjona Buďonného do armády. Dostal se do jezdecké školy, odkud ho vzali na doplnění 46. Donského kozáckého pluku. Zde budoucí maršál nakonec objevil své nadání. V roce 1905 projevil poprvé odvahu během války s Japonskem, jezdectvo se definitivně stalo jeho osudem. Během první světové války sbíral vyznamenání, navazující občanská válka v Rusku po revoluci v roce 1917 přinesla tvrdé střety, Semjon Buďonnyj stál na straně bolševiků. V lednu 1924, když zemřel Lenin, nesl spolu s ostatními veliteli Rudé armády jeho rakev. Měl několik žen, rád tančil a zpíval. Ve třicátých letech se spolu s dalšími veliteli dovzdělával v kurzech ruštiny a matematiky, poprvé vyzkoušel seskok padákem. V roce 1937 podpořil odstranění generála Tuchačevského, během druhé světové války stále prosazoval jezdectvo jako účinnou zbraň a pracoval na nové taktice, využívající rychlých přesunů jednotek. Jeho funkce měly stále častěji spíše reprezentativní charakter. V roce 1947 Stalin, pro mnohé zcela nepochopitelně, navrhl jmenovat Buďonného zástupcem ministra zemědělství. Dostal za úkol pozvednout chov koní. V dubnu 1973 probíhaly oslavy jeho 90. narozenin, o několik měsíců později umírá a je se všemi poctami pohřben u Kremelské zdi.
(2418)
