Zatímco v roce 1926 podnikl Roald Amundsen let vzducholodí na severní pól, v roce 1931 se o to samé pokusil australský pilot, fotograf,kameraman, reportér a polární badatel Hubert Wilkins. Chtěl dokázat, že s ponorkou dopluje pod ledem až k severnímu pólu. Slávu si vydobyl už v roce 1928, kdy uskutečnil dvacetihodinový let přes Arktidu. Plavba k severnímu pólu měla umožnit výrazné zdokonalení předpovědí počasí …
S finančním přispěním tiskového magnáta Randolpha Hearsta, s nímž se setkal roku 1929 během letu kolem světa na vzducholodi Graf Zeppelin, tedy přikročil k přípravě expedice. Ta se měla uskutečnit na starší ponorce amerického námořnictva, kterou chtěl Sir Hubert opravit tak, aby cestu zvládla. Loď byla nově vybavena například přetlakovou komorou ke sběru vzorků z mořského dna, tlumiči nárazů na přídi, vrtáky pro vyvrtání děr v ledu a hydraulickou klapkou. Podle Verneova románu dostala jméno Nautilus…
Po vyplutí zamířila ponorka do Anglie, v bouři jí ale selhaly motory a musela být do Plymouthu dotažena. Následovala další oprava a plavba do Bergenu do Norska. Tam se k expedici připojil norský vědec Harald Sverdrup. Během plavby nastaly kruté podmínky: v ponorce vládl mráz, všude byla námraza, posádka ztrácela motivaci. Sir Hubert však pokračoval v odebírání vzorků, pevně odhodlán doplout pod ledem až na severní pól. Těsně před ponorem pod polární led posádka zjistila, že chybí dvě hloubková kormidla. Brzy se objevily spekulace, že by mohlo jít o sabotáž: část posádky se už totiž dlouho chtěla vrátit zpět domů. V srpnu 1931 byl však přesto uskutečněn ponor pod led, přičemž byla poškozena anténa a posádka ztratila kontakt s vnějším světem. Sir Hubert pořídil filmový důkaz o tom, že se mu skutečně podařilo plout pod ledem, Hearst ale žádal okamžitý návrat a odmítl výpravu dále sponzorovat. Mezitím vědci získali dodnes důležité a využívané informace o slanosti a teplotě vody ve velkých hloubkách Severního ledového oceánu a také o tom, že Golfský proud, zásadně ovlivňující počasí v Evropě, zasahuje hluboko do Severního ledového oceánu.
Posádka byla nakonec nucena vrátit se do Bergenu do Norska, kde kvůli defektu motoru byl Nautilus definitivně potopen poblíž místního útesu.
Po druhé světové válce přinesl vývoj meteorologie nové poznatky a v 50. letech byla sestrojena první americká ponorka na atomový pohon, která dostala rovněž jméno Nautilus. Zároveň se vědci pokusili zjistit, jestli v roce 1931 došlo na starém Nautilu skutečně k sabotáži, nebo jestli zmizení hloubkových kormidel mělo jinou příčinu. Záď lodi, kterou bylo třeba prozkoumat, ale vězela příliš hluboko v nánosu písku a bahna, takže se k ní malé ponorky nedostaly. Práce byly přerušeny a přestože expedice Sira Huberta Wilkinse upadla na dlouhou dobu v zapomnění, dnes je jasné, že její význam pro vědecký pokrok je naprosto zásadní …
(1765)
