Nostalgické i humorné vzpomínky na automobilový fenomén své doby. Ruský dokument
VAZ-2101, foto: Jyri Engestrom, wikimedia.orgV popisce dokumentu na internetu se dočteme: „Žigulík“ byl bezpochyby symbolem sovětské éry. Ve 40. letech v SSSR znamenala koupě vozu totéž, jako bychom si dnes pořídili soukromý tryskáč. Výstavbě prvního závodu na výrobu automobilů sovětské provenience ovšem předcházela celá řada problémů a i Nikita Chruščov byl přesvědčen, že si sovětský člověk vystačí s hromadnou dopravou a traktory. V polovině 60. let tak bylo v Sovětském svazu vyráběno 200 000 vozů ročně, zatímco v USA 7,5 milionu. Změnu v tomto způsobu myšlení prosazoval Alexej Nikolajevič Kosygin, kterému se nakonec Chruščova podařilo přesvědčit. Hlavním argumentem byl fakt, že prodej automobilů umožní odčerpání hotovosti u koupěchtivých obyvatel. Uvažovalo se o nákupu celé technologie od řady významných výrobců. Kontrakt století byl podepsán 4. května 1966 a díky němu se modelem budoucího sovětského vozu stal Fiat 124, který byl evropskými odborníky považován za automobil roku 1964. V dokumentu na slavný automobil vzpomíná řada osobností, například Eldar Rjazanov, který nechal ve svém filmu Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku rozbít kaskadéry tolik „železných koní“, že to bylo víc, než kolik se rozbilo aut za celou dosavadní éru sovětské kinematografie.“
(4980)
