Sovětští ideologové dvacátých let minulého století se domnívali, že proletářská revoluce otevře celému lidstvu bránu do světlých zítřků. A v tomto novém, ideálním světě měli žít i noví, dokonalí lidé. Stranu a vládu čekal nelehký úkol. Chudou a zaostalou zemi chtěly jedním velkým skokem katapultovat do věku moderních technologií. Bylo nutno stvořit „nového občana“, tvárnou bytost, která se měla stát předmětem i subjektem revolučních změn. Mnozí sovětští vědci tedy za oficiální podpory na svých pracovištích zahájili zcela unikátní experimenty. Stávali se nejen inženýry lidských duší, jako jejich kolegové z literární branže, ale navíc inženýry lidských těl, a to těch nejdokonalejších. Prováděli často roztodivné pokusy v oblast eugeniky, vědy, jejímž cílem je zušlechťování lidské populace, a s její pomocí chtěli vytvořit sovětského nadčlověka.
(4711)
