1. Tvrdí vůdci: První část šestidílného cyklu se zaměří na samotné kořeny největšího válečného konfliktu 20. století, jenž se zrodil v mysli několika obratných řečníků. S pomocí propagandy zmanipulovali masy, které je respektovaly a přinejmenším po jistou dobu jim byly bezmezně oddány. Již ve dvacátých letech vyvolává v Německu značné pozdvižení zprvu bezvýznamný politik, jehož jméno se postupně dostává do povědomí, avšak jehož tvář a celkové zázemí zůstává obestřeno tajemstvím. Přesně tak, jak si to přeje. Tento závoj tajemna je počátkem kultu osobnosti, která se zrodila a žije jen pro Německo a jeho lid. Adolf Hitler však nebyl jediným vůdcem vzešlým z poválečných let. O několik tisíc kilometrů dále na východ v lednu 1924 zemřel hlavní strůjce bolševické revoluce Lenin a do popředí se dostává dosud nevýrazný muž s knírem: Josif Stalin. A lidé na jihu Evropy již několik let obdivují poněkud teatrálního, přesto bezpochyby charismatického Benita Mussoliniho.
2. Jak se prodává válka: Německo muselo po první světové válce přenechat svým sousedům části svého území. V polovině 30. let se pod Hitlerovým vedením již cítilo natolik silné, že porušilo ustanovení pramenící z Versaillské smlouvy a chtělo tato území zpět, stejně jako si nárokovalo oblasti okolních států, v nichž převažovalo německé obyvatelstvo. Na řadu přišlo Porýní, později československé Sudety a v roce 1939 se Hitler již cítil připraven k invazi do Polska. Francie a Anglie, staří nepřátelé Německa, vyhrožovaly v případě napadení Polska vypovězením války. Počátkem září 1939 jim „Führer“ nedal jinou možnost. Vrcholní představitelé evropských mocností tak stáli před otázkou, jak přimět své obyvatele, aby zapomněli na utrpení, které zažívali před pouhými dvěma desetiletími a s chutí se opět vrhli do celoevropských a posléze celosvětových krvavých vřav.
3. Odhalení nepřítele: Co když se z vašeho dosavadního spojence přes noc vyklube nepřítel? Takovou situaci zažívá počátkem léta 1941 také jedna z evropských velmocí, Sovětský svaz, dosud před nacistickou agresí zdánlivě chráněná paktem o neútočení. Záhy však nebude jedinou zemí, která se ocitne uprostřed válečného tažení. Ani ne půl roku nato se do bojů vrhnou i Spojené státy americké, které dosud vyznávaly spíše politiku izolacionismu. Změna rétoriky a obratné využití propagandy ve prospěch vyburcování vlastního národa nyní závisí na schopnostech silných mužů a záhy též spojenců v boji proti hitlerovskému Německu: Stalina, Roosevelta i Churchilla.
4. Pravda a totální válka: Kdybyste věděli, že vaše vláda neříká pravdu, ozvali byste se nebo ne? Právě před tímto dilematem během války stojí civilisté, vojáci i politici. Kdy je lepší raději mlčet? Na to se ptá čtvrtá část kanadského cyklu o síle slova a jeho využití pro zmanipulování mas. Skutečný stav věcí se za 2. světové války zamlčoval všude, v nacistickém Německu, fašistické Itálii i ve spojeneckých zemích. Výrazným příkladem se stalo nezdařené vylodění kanadských a britských jednotek v srpnu 1942 v Dieppe, které skončilo drtivým vítězstvím Němců. Podle mnohých byl útok na opevněné a hlídané přístavní město již od začátku odsouzen k neúspěchu a západním mistrům propagandy nezbylo než najít způsob, jak porážku zamlčet. Jejich úkolem bylo zdůraznit úspěch operace jakožto důležité zkoušky použití značné síly a klást obrovský důraz na příběhy osobního hrdinství a pozornost veřejnosti odvést od nedosažených cílů k odvaze vojáků. Záhy se však karta obrátí a bude to německý ministr propagandy Joseph Goebbels, kdo bude nucen odvést pozornost Němců od narůstajících problémů a přesvědčit je, aby se nadšeně vydali vstříc „totální válce“.
5. Zatajování hrůz: Na jaře roku 1944 je sice již situace Hitlerovy Říše značně nahnutá, zbývá jí však uštědřit definitivní ránu, a tou má být otevření nové fronty na západě Evropy provedením dosud největší a nejsmělejší vyloďovací operace v dějinách. Kromě demonstrace vlastní vojenské síly potřebovali Spojenci také zásadní propagandistické vítězství, v němž by všem ukázali, že konečně začínají Němce porážet. Proto invazi v Den D zaznamenávala snad největší nasazená filmová jednotka v historii. Zachytit tento historický okamžik se chystalo přes 500 reportérů, fotografů a kameramanů, z nichž mnozí byli před válkou zaměstnaní v Hollywoodu a zkraje 40. let se dobrovolně stali členy „filmových jednotek“, jimiž však disponoval i německý wehrmacht. Obě strany dobře věděly, co zdůraznit a co má zůstat divákům filmových týdeníků skryto.
6. Měníme příběh: Denacifikace i počátky studené války jsou ústředními tématy závěrečné části kanadského cyklu. Přirozenou snahou většiny lidí bylo za 2. světové války přežít, a to i v Německu či jím okupovaných částech Evropy. S tím však souvisela i případná kolaborace nebo přinejmenším tolerování nacistické ideologie. Koncem války tak vyvstala zásadní otázka, jak se vypořádat s miliony přeživších běžných členů NSDAP i s vrcholnými představiteli bývalé „Říše“. Na řadu přišla série vysoce medializovaných a propagandisticky vystavěných procesů, ale též řada podvodných machinací, s jejichž pomocí se mnoha nacistickým pohlavárům podařilo uniknout spravedlnosti. V době narůstajícího napětí mezi USA a Sovětským svazem totiž jejich schopnosti a zkušenosti měly být využity.