Sledujte náš: 
Děkujeme, že jste si pustili toto video!
Pokud vás fascinují krimi příběhy, nezapomeňte kliknout na tlačítko Odebírat 🔔 a připojit se k naší komunitě milovníků tajemství a záhad.
🕵️♂️ Nové příběhy přinášíme každý týden!
Každý týden pro vás přinášíme 2 nové fascinující případy plné napětí, skutečných zločinů a nečekaných odhalení. Nenechte si ujít ani jeden!
Byl čtvrteční večer 3. prosince 2009 a čtyřiadvacetiletá Rebecca Koster se po dlouhém dni v práci rozhodla uvolnit. Byla mladá, veselá a známá svou ochotou pomáhat. Přes den pracovala s lidmi s autismem a se seniory, a právě její empatie z ní dělala milovanou dceru, kamarádku i kolegyni. Ten večer vyrazila s přáteli na Long Island do města Holbrook. Bar, do kterého zamířili, byl plný hudby a rozhovorů. Rebecca se smála, bavila se a podle svědků působila šťastně. V jednu chvíli si u jukeboxu vybírala písničku, jako by chtěla, aby noc měla svůj vlastní soundtrack. Bylo po třetí hodině ráno, když se rozhodla odejít. Přátelé ji odvezli k domu její rodiny, kde tehdy bydlela. Cestou poslala matce zprávu, aby věděla, že dorazila v pořádku. Bylo to poslední potvrzení, že je v bezpečí. Když se matka následující ráno vrátila z noční směny, našla Rebecciny věci doma, ale po dceři samotné nebylo ani stopy. Její auto stálo zaparkované, ale telefon chyběl. A co bylo nejznepokojivější – Rebecca se nedostavila do práce, což se jí nikdy nestávalo. Už od první chvíle matka cítila, že je něco špatně. O tři dny později se obavy změnily v hrůzu. Na jejím mobilním telefonu se objevila zpráva od Rebeccy: „Dan mě má, nevím, kde jsem.“ Krátce poté dorazil další text: „Dan mě uvázal v suterénu.“ Policie rychle lokalizovala signál do průmyslové oblasti v Commacku. Hlídky tam prohledávaly každý kout, ale Rebecca tam nebyla. To, co zpočátku vypadalo jako naděje, se proměnilo v mrazivou nejistotu – jako by se po ní slehla zem.
#záhada #krimipříběh #rebecca #krimi #special
