Rodilý Vídeňák Otto Skorzeny pocházel z měšťanské středostavovské rodiny. Jeho předkové z matčiny strany byli vojáci, on sám ale až do druhé světové války s armádou žádné zkušenosti neměl. V mládí studoval na technické univerzitě ve Vídni, kde se jeho velkým koníčkem stal sportovní šerm. Při něm také utrpěl zranění v obličeji, díky kterému ho dneska známe s jeho typickou jizvou na tváři. Ve 20 letech vstoupil do rakouské nacistické strany. Dalším jeho zájmem v tomto období byly motocyklové závody, ve kterých byl také poměrně úspěšný.
Po dokončení studií si Otto založil vlastní firmu, mezitím už začala druhá světová válka. On sám se chtěl stát letcem, jenže k Luftwaffe nebyl přijat, proto nastoupil vojenskou službu jako spojař. Toto zařazení mu ovšem nevyhovovalo, a tak se 21. února 1940 přihlásil jako dobrovolník do Waffen-SS. Byl zařazen k divizi Leibstandarte SS Adolf Hitler, se kterou se zúčastnil západního tažení a tažení na Balkáně, při kterém byl povýšen na SS-Obersturmführera za statečnost v boji. Operace Barbarossa se zúčastnil už jako člen 2. SS Panzer Division Das Reich.
Asi nejznámějším Skorzenyho počinem během války byla operace „Eiche“, která se uskutečnila po kapitulaci fašistické Itálie, do té doby německého spojence. Benito Mussolini byl sesazen a uvězněn novou italskou vládou v horském hotelu Gran Sasso. Němci nutně potřebovali zorganizovat odpor proněmecky smýšlejících Italů proti Spojencům, protože většina Itálie byla navzdory spojeneckému vylodění stále v rukou Wehrmachtu a v italské armádě vládl zmatek. Proto se Hitler rozhodl Mussoliniho osvobodit a pověřil tím právě Skorzenyho jednotku. Tento záměr se podařil díky nasazení kluzáků, které se snesly přímo k hotelu a odtamtud zase odletěly. Mussoliniho věznitelé považovali hotel za nepřístupný a tento německý plán je natolik zaskočil, že při celé misi nepadl jediný výstřel.
(1733)
