Obrovská ničivá síla jaderných výbuchů se dá využít, nejen teoreticky, pro mírové účely. Ve druhé polovině padesátých let minulého století vědci obou dvou jaderných supervelmocí začali experimentovat s menšími podzemními nukleárními explozemi, které měly sloužit pro přesuny velkého množství zeminy při stavbě průplavů, kanálů, v hornictví… Ve Spojených státech byl v roce 1957 za podpory federálních úřadů zahájen projekt „Radlice“. Jeho duchovním otcem a propagátorem byl jeden z tvůrce vodíkové pumy Edward Teller. Jaderná energie se měla využívat nejen v pozemním stavitelství, ale počítalo se s ní i pro pohon motorů kosmických lodí. Praktické pokusy, které se připravovaly na Aljašce, věřejnost značně zneklidnily. V Sovětském svazu se plánovalo využití jaderných výbuchů při budování zavlažovacích nádrží a kanálů. Zůstalo naštěstí jen u jedné větší realizované stavby. Prokazatelná ekologická a zdravotní rizika „nukleárního dynamitu“ (a v USA navíc i odpor veřejnosti) příměla nakonec americkou i sovětskou vládu k ukončení podobných experimentů.
