Mistr čtyř univerzit, ale také enfant terrible přelomu 14. a 15. století – to byl Jeroným Pražský, neprávem opomíjená osobnost českých dějin.
Byl v mnohém podobný novodobým celebritám. Před jeho znalostmi, bystrostí úsudku a rétorickými schopnostmi se skláněla většina Evropy. Mnoho času trávil na cestách do dalekých zemí. Těšil se z jiskry dobrého vína, stejně jako si užíval přízně krásných dam. Uměl uchvátit i urazit, byl vášnivě milován i nenáviděn. Střet pavoučí sítě filozofického myšlení se železnou pěstí Kostnického koncilu nemohl dopadnout jinak, než tragicky. Hledání pravdy vystřídal pragmatismus mocných. A na popravčí hranici se učené disputace už nevedou..
(2060)
