Krátce po nočním startu z Limy začaly přístroje letounu společnosti Aeroperu předávat pilotům nelogické údaje. Dispečer řízení provozu posádku Boeingu 757 ujišťoval, že stroj je ve výšce 3 000 metrů ve chvíli, kdy už takřka škrtal břichem o hladinu Pacifiku…
Jen třicet minut po startu z peruánské Limy se v noci na 2. října 1996 zřítil do Tichého oceánu Boeing 757 společnosti Aeroperu. Let č. 603 měl namířeno do Santiga de Chile, šedesát jedna pasažérů a devět členů posádky tam ale nikdy nedorazilo.
Boeing 757 patří k moderní generaci letdel řízených počítačem a piloti jsou zvyklí se na centrální datový systém plně spoléhat. Pár minut po startu zjistil kapitán letu č. 603, že přestaly fungovat všechny výškoměry a v zápětí na to i indikátory rychlosti. Piloti měli dojem, že se centrální počítač letadla zbláznil. Vydával řadu nelogických povelů a to vše provázela série výstražných signálů varujících před akutním nebezpečím. V temné noci a nad hladinou Pacifiku tak piloti nebyli schopni určit polohu, rychlost a výšku letu ani vizuálně. Požádali proto o pomoc středisko letového provozu. To jim chybějící údaje dodalo. Ani dispečer, ani piloti však netušili, že jsou nesprávné. Počítač Boeingu 757 totiž na věž v Limě odesílal chybné informace. Tragická hra na „slepou bábu“ musela proto skončit špatně.
Havarovaný stroj byl později vyzdvižen z moře a pátrání došlo k šokujícícmu výsledku. Katastrofu způsobila lepící páska za několik centů. Při čištění letounu se statické sondy, které dodávají počítačům informace o tlaku vzduchu, přelepují, aby se do nich nedostala voda. Před startem však letištní obsluha zapomněla pásku odstranit. Nevšiml si toho ani technický inspektor, ani kapitán letadla. Osud letu č. 603 byl tak zpečetěn.
(2191)
