Finále nacistického režimu, plné pletich a intrik.
Od poloviny ledna 1945 do své sebevraždy 30. dubna 1945 si Adolf Hitler za svůj hlavní stan zvolil protiletecký bunkr zbudovaný pod zahradou Říšského kancléřství v Berlíně. Následovala ho tam i jeho družka Eva Braunová. Poslední dny vůdce nacistické říše byly poznamenány jeho podivným chováním, které se vyznačovalo depresemi nebo naopak nekontrolovanými záchvaty vzteku. Hitler žil v představách, že ho jak nejvyšší vojenští činitelé, tak předáci nacistické strany zradili. Ve vůdcově bunkru vládla proto přízračná atmosféra konce neblahé historické epochy, která měla trvat tisíc let. V roce 2013 publikoval Bruno Ledoux, francouzský mediální magnát a sběratel archiválií, materiály, které v listopadu 1945 nalezl přímo v Hitlerově bunkru francouzský major Raymond Rose. Jsou to jak soukromé dopisy Evy Braunové, tak například telegramy, které si ve velmi vzrušeném tónu vyměňovali Hitler a Göring. Pozoruhodné jsou také stenografické záznamy posledních debat Hitlera s Goebbelsem. Tyto dokumenty pomohly upřesnit výklad toho, co se ve druhé polovině dubna 1945 ve vůdcově posledním útočišti dělo, a staly se zároveň historickým podkladem pro dokumentární rekonstrukci, kterou autor snímku Emmanuel Amara veřejnosti nabídl.
