Co vlastně jedli vojáci během druhé světové války? V tomto dokumentárním videu odhalujeme krutou realitu válečné stravy na východní frontě mezi lety 1939 až 1945. Zjistíte, jak vypadaly denní příděly německých a sovětských vojáků, co se stalo, když zásobování selhalo, a jak hlad ničil celé armády stejně efektivně jako nepřátelské kulky. Podíváme se na fungování polních kuchyní Wehrmacht i Rudé armády, železné příděly, nouzové racionální dávky a především na to, co se dělo, když vojáci měsíce nedostávali pořádné jídlo. Od relativního blahobytu začátku války až po zoufalé přežívání ve Stalingradském kotli.
Začínáme u léta 1941 a operace Barbarossa, kdy německá armáda vstupovala do války s nejlepším zásobovacím systémem světa. Wehrmacht měl propracované polní kuchyně Gulaschkanone, kvalitní denní příděly s 700 gramy chleba a 120 gramy masa, a železné příděly pro nouzové situace. Sovětská Rudá armáda byla na tom hůř, s jednoduchým jídelníčkem postaveným na kaši, černém chlebě a denních 100 gramech vodky. Ale jak se válka protahovala a německé zásobovací linie se natáhly přes tisíce kilometrů ruských stepí, situace se dramaticky obrátila. Již v zimě 1941 začali němečtí vojáci jíst koňské maso padlých zvířat a příděly klesaly. Sověti naopak postupně zlepšovali své zásobování díky evakuovaným továrnám za Uralem a americké pomoci v rámci programu Lend-Lease.
Nejstrašnější kapitolou je zima 1942-1943 a bitva o Stalingrad. Když sovětská armáda obklíčila německou 6. armádu v takzvaném Stalingradském kotli, začal skutečný hon na jídlo. Denní příděl klesl na pouhých 200 až 300 gramů chleba, letecký most Luftwaffe nedokázal dodat dostatek zásob, a přes 290 000 vojáků začalo hladovět. Němečtí vojáci jedli krysy, vařili polévky z kožených řemenů, jedli kůru ze stromů a ve zoufalství docházelo i k případům kanibalismu. Ze 90 000 vyhladovělých vojáků, kteří padli do sovětského zajetí v únoru 1943, se jich domů vrátilo jen asi 5 000 až 6 000. Hlad zabil více mužů než nepřátelské kulky. Podobné tragédie se opakovaly na celé východní frontě, při obléhání Leningradu, v Demjanském kotli, nebo na japonských ostrovech v Tichomoří, kde vojáci jedli palmové listy a larvy hmyzu.
Zatímco na východě zuřilo peklo hladu, západní spojenci prokázali sílu moderní logistiky. Američtí vojáci dostávali neuvěřitelných 4500 kalorií denně v podobě K-Ration a C-Ration balíčků s konzervovaným masem, sušenkami, čokoládou, instantní kávou i toaletním papírem. Britové dbali na pravidelné dodávky čaje pro každou jednotku. Američané dokonce postavili mobilní zmrzlinárny a vozili je za vojáky na frontu, protože zjistili, že zmrzlina zvedá morálku. Tento kontrast mezi hladovějícími Němci a Japońci versus dobře živenými Američany a Brity ukazuje, že moderní válka není jen o zbraních, ale především o logistice a zásobování. Armáda, která neumí uživit své vojáky, nemůže vyhrát válku. V tomto videu najdete autentické příběhy z deníků vojáků, statistiky ztrát způsobených hladem, porovnání zásobovacích systémů všech hlavních armád a ponaučení, která si z této tragédie vzaly moderní armády. Sledujte až do konce a dozvíte se pravdu o tom, co opravdu jedli vojáci během nejničivější války v dějinách lidstva.

