Podle Aristotela se lidé dělí na živé, mrtvé a námořníky. Pohlédněme do světa těch, kteří se umějí poprat s živly.
Čím se tedy liší námořníci od suchozemců a proč se ocitají někde na poloviční cestě mezi světem živých a mrtvých? Co viděli? Co zažili, že mají takové výsadní postavení? Možná viděli a prožili plavbu rozbouřeným mořem. Za bouře se moře neřídí žádnými pravidly, vše je zapomenuto. Z oceánu je peklo a očistec. Nespoutaná příroda, kde se nedá o nic opřít, něčeho se zachytit Každý týden se potopí jedna loď, pohltí ji vichřicemi bičované vody. Rozbouřené moře vždy ohrožovalo námořníky. Bouře se vysmívá moderní technice i předpovědím meteorologů. I očekávaná bouře překvapí, nedá se totiž odhadnout, co způsobí. Jak porozumět těmto přírodním běsům? Půjdeme po stopách těch, kteří je zažili, sáhli si na ně, žijí s nimi, bojují s nimi, anebo je dokonce vyhledávají.
