Sledujte náš: 
Předkyně Heinricha Himmlera byla v 17. století upálena jako čarodějnice. Adolf Hitler si možná myslel, že on sám je Žid. Erwin Rommel opustil matku svého nemanželského dítěte. Albert Speer byl patologický lhář, což mu zachránilo život. Vůdce předstíral, že je chudý, ale nahromadil si obrovské soukromé jmění. Hitler fascinoval ženy a ony fascinovaly jeho, zvlášť ty mladé a bezbranné. Všechna tato pravdivá fakta vrhají zcela nové světlo na povahu nacistického režimu.
1. Hitlerova pravá ruka Heinrich Himmler, obávaný vůdce SS zodpovědný za smrt a věznění milionů lidí a ve své době druhý nejmocnější muž Německa, zůstává dodnes hádankou. Jednotky SS pod vedením všemocného velitele Heinricha Himmlera se staly díky své neobyčejné efektivitě a bezohlednosti nepostradatelnou bezpečnostní silou hitlerovského Německa. Himmler měl své špehy doslova všude a nikdo se před nimi nemohl cítit v bezpečí, báli se ho dokonce i jeho přátelé a spolustraníci. To byla však jen jedna z tváří Vůdcova obdivovatele a nejfanatičtějšího přisluhovače, který byl pro prokázání nadřazenosti árijské rasy schopen udělat mnohé. Po definitivní porážce Třetí říše nedodržel své slovo dané příslušníkům SS, že ponese odpovědnost za jejich činy. V americkém zajateckém táboře, kde se chtěl ukrýt mezi dalšími prchajícími německými vojáky, byl odhalen a krátce nato rozkousl tobolku s kyanidem. 2. Hitlerův generál Erwin Rommel, pro některé geniální vojevůdce, pro jiné oslavovaná „mediální hvězda“, se nakonec v očích Adolfa Hitlera stal vlastizrádcem. Světové proslulosti se Erwinu Rommelovi dostalo v Libyi. Zde měl „Pouštní liška“, jak byl často nazýván, podpořit italská vojska stojící proti britské armádě. Hitler se totiž obával, že Italové utrpí v severní Africe těžkou porážku, která by je mohla nadobro vyřadit z války. Proto poslal do libyjské pouště nevelkou tankovou jednotku vedenou relativně mladým, ale zkušeným generálem, aby tomu zabránil. V danou chvíli šlo možná spíše o politickou, než vojenskou podporu. Ovšem Rommel tehdy velel sedmé tankové divizi, která si kvůli rychlosti svého postupu vysloužila přídomek „divize duchů“. Znenadání se objevila a hned zase zmizela a dokázala tedy vítězit díky své rychlosti, agresivitě a momentu překvapení. Tak se z nepříliš známého velitele brzy zrodila mediální hvězda, pro své schopnosti uznávaná Němci i Spojenci. V červenci 1944 se však Rommel zapletl do spiknutí, které jej o pár měsíců později mělo stát život. 3. Hitlerovy ženy Soukromí Vůdce bylo vždy přísně střeženo. Teprve po jeho smrti se ukázalo, že se muž, „zasnoubený pouze se svou Říší“, den před svou smrtí oženil s dlouholetou milenkou, Evou Braunovou. A nebyla to jediná žena v jeho životě. Německé ženy Hitlera zbožňovaly a snily o tom, že jednou stanou po jeho boku. Pokud by tedy měl Hitler přítelkyni, milenku, manželku nebo snad dokonce rodinu, bylo by po nadějích. Goebbelsova propaganda se proto snažila, aby veřejnost vnímala Hitlera jako svobodného muže, který je ženatý pouze s Německem. Svět se tak nikdy neměl dozvědět o Marii Reiterové či Geli Raubalové, Hitlerově neteři, které se kvůli jeho citové „chladnosti“ pokusily o sebevraždu, druhá jmenovaná úspěšně. A stejně tak měla v tajnosti zůstat i Hitlerova dlouholetá milenka Eva Braunová, kterou poznal jako asistentku ve fotografickém ateliéru, když jí bylo pouhých 17 let, a která se nakonec 29. dubna 1945, v předvečer jejich společné sebevraždy, stala jeho manželkou. 4. Hitlerův architekt Albert Speer. Byl jedním z největších Hitlerových oblíbenců a čelních představitelů Německa, přesto celý život vystupoval jako nic netušící svědek a „hodný nacista“, a zřejmě i díky tomu unikl popravě. Kdyby měli soudci mezinárodního norimberského vojenského tribunálu v letech 1945 a 1946 stejné informace, jaké máme dnes, pravděpodobně by Albert Speer skončil na šibenici s ostatními usvědčenými válečnými zločinci. Přesto se tomuto architektovi, z jehož pera pocházely například návrhy Nového říšského kancléřství, a pozdějšímu ministrovi zbrojního průmyslu podařilo přesvědčit přítomné, že o nacistických zvěrstvech a otrockém zneužívání vězňů z koncentračních táborů neměl ponětí. Odpykal si tak pouze 20letý trest a po svém propuštění a vydání autobiografické knihy se stal váženou mediální hvězdou. Navíc si prodejem obrazů, které pravděpodobně pocházely z uloupeného židovského majetku, zajistil pohodlné stáří. 5. Hitler a peníze Ministr propagandy Joseph Goebbels představoval Vůdce jako služebníka lidu, který vzešel z chudých poměrů a nemá nic kromě lásky k Německu. Skutečný život Adolfa Hitlera byl na hony vzdálen obrazu „hrdiny dělnické třídy“, jak ho prezentovala nacistická propaganda. Vedl celkem pohodlný až bohémský život a úředním záležitostem se příliš nevěnoval. Vstával pozdě, každé odpoledne si dopřával kávu se zákuskem a po večerech rád sledoval filmy ve společnosti svých přátel. Jeho spolupracovníci, kteří měli na starosti chod Třetí říše, byli jeho vlažným přístupem k práci roztrpčeni. Mezi zdroje jeho příjmů, které z převážné většiny nikdy nevykazoval a odmítal danit, patřily honoráře z prodeje knihy Mein Kampf i štědré sponzorské dary nacistických sympatizantů. 6. Hitlerova rodina Nacistický kult byl postaven na mýtu rasové čistoty. Zatímco však byli ostatní kvůli svému rodinnému původu vylučováni ze společnosti či vražděni, Hitlerova rodina zůstávala záhadou. V době, kdy rozhodující byl rodinný původ a příslušnost k árijské rase, museli všichni stoupenci i nejbližší spolupracovníci Adolfa Hitlera prokázat, že jsou správného rodu a žijí podle nejpřísnějších morálních zásad. Samotný Hitler měl však co skrývat. Kromě nevyjasněných rodinných poměrů v minulosti mu starosti přidělávali i žijící příbuzní. Jeho sestra Paula se zasnoubila s lékařem, který na vídeňské klinice provozoval masové vraždy duševně chorých pacientů. Neteř Geli Raubalová, s níž Hitlera navíc pojil pravděpodobný milostný vztah, spáchala sebevraždu. Vzdálená sestřenice Aloisie Veitová byla duševně nemocná a stala se obětí nacistického programu eutanazie. A bez poskvrny nebyl ani Hitlerův nevlastní bratr Alois či oportunistický synovec William Patrick, který nejdříve využil moci svého strýce, aby se následně v USA vydal do boje proti nacistickému Německu. 7. Přízrak U-513 Po stopách německých ponorkových es a jejich pronásledovatelů. Největším ohrožením spojeneckého loďstva za druhé světové války byly nacistické ponorky. Veleli jim prvotřídní kapitáni, mnohdy podivíni, kteří byli ale schopni potápět několik lodí měsíčně. Příběh ponorky U-513 demonstruje tvrdé podmínky, se kterými se potýkali němečtí námořníci. Současní nadšenci se snaží vydávat po jejich stopách a odhalit jejich tajemství. 8. Záhadný Hess Hitlerův zástupce se uprostřed druhé světové války vydal na vlastní pěst do Velké Británie vyjednat mír. Zbláznil se, nebo chtěl vůdci připravit půdu pro vpád na východ? Rudolf Hess byl podivín. Věřil, že dokáže svými myšlenkami hýbat předměty a že Velká Británie uzavře s Hitlerem separátní mír. Jeho dobrodružná cesta na západ neskončila mírem, ale jeho uvězněním. Spojenci Hesse nikdy nepropustili, dožil se téměř pádu železné opony a svůj život skončil dobrovolně sebevraždou. Hessova osobnost je plná záhad a tajemství, ovšem jeho antisemitské zákony se staly základem nacistických zvěrstev. 9. Pacient Hitler Hitler užíval denně 28 léků. Jaký byl jeho zdravotní stav, a mohly za jeho touhy po ovládnutí světa maniodepresivní stavy? Adolf Hitler měl být vrcholným představitelem nadřazené rasy, vzorem tělesného a duševního zdraví. Za maskou dokonalosti se však skrýval nemocný člověk závislý na pochybném koktejlu injekcí, pilulek a posilujících prostředků. Jeho osobní lékař Theodor Morrel byl mnohými kolegy považován za šarlatána, ale Hitler na něho nedal dopustit. Hitler užíval ohromné množství léků, kromě jiného i jed na krysy a technický olej. I když to zní neuvěřitelně, Hitler byl až do své smrti v dobré duševní kondici. Fyzicky na tom byl hůře, trápily ho Parkinsonova choroba a srdeční a trávící obtíže. 10. Nacistické zlato V Alpách jsou prý doposud ukryty nacistické zlaté poklady. V roce 1945 byli Němci v koncích. Spojenci se nezadržitelně valili přes západní německou hranici do všech částí země. Očekávali, že se jim nepřítel postaví k poslednímu pokusu o odpor v Alpách. Do velehor se stahovaly nejenom elitní jednotky, ale také sem byly přiváženy uloupené židovské poklady a umělecká díla z celé Evropy. Dodnes se hledáním Hitlerova zlata zabývají stovky nadšenců, kteří věří, že se jim podaří najít bájné poklady nedozírné hodnoty. 11. Sebevražedné mise Tajné služby během druhé světové války organizovaly mnoho akcí v týlu nepřítele. Mezi nimi i únos Mussoliniho nebo atentát na Heydricha. Některé klíčové bitvy probíhají tajně. Bývají to útoky na území nepřítele, podrobnosti o nich jsou utajovány dlouho před i po jejich provedení. Zvláštní operace druhé světové války byly misemi až sebevražednými. Atentátníci, kteří měli zabít říšského protektora Heydricha, věděli předem, že akci nejspíše nepřežijí. Esesák Skorzeny naopak nejenže italského vůdce Mussoliniho osvobodil, ale tímto činem se proslavil a mnoho let po válce žil v bohatství a spokojeně. Méně známý případ tajného agenta mezi tisíci německých vojáků na Krétě a akce záškodníků před koncem války dávají také nahlédnout pod pokličku tajných nacistických a spojeneckých operací.