19. července 1943 zaútočily na hlavní město Italského království poprvé americké bombardéry. Připomněly obyvatelům věčného města, že 2. světová válka, do které se fašistický režim nechal zatáhnout, Třetí říše, dorazila až k jejich domovům.
25. července se zdálo, že v Itálii zvítězí rozum. Mussolini byl zbaven vlády a internován. Ale nová vláda váhala – stále koketovala s nacisty a zároveň vyjednávala se Spojenci. Kapitulace Itálie byla oficiálně vyhlášena až 9. září. Nastal ohromný zmatek, který využili hlavně Němci. Okupovali sever a střed země, Říma se zmocnili po krátkých bojích. Duceho osvobodili a ten pod jejich patronátem založil tzv. Italskou sociální republiku. V bezprizorném hlavním městě se začaly aktivovat městské partizánské oddíly pod velením Výboru národního osvobození. Politicky pestrá seskupení útočila na nacisty i fašisty. Ti opláceli popravami rukojmích. Nejznámější masakr uspořádali nacisté po atentátu na rotu německých policistů 23. března 1944. V Adreatinských jeskyních bylo tehdy popraveno 333 lidí. Deset Italů za jednoho mrtvého Němce. Vyčerpaný a těžce zkoušený Řím čekal na své osvoboditele. Ti do něj dorazili 4. června 1944, v předvečer dalšího mezníku světového konfliktu – invaze v Normandii.
