Sňatková politika jednoho z nejvlivnějších panovnických rodů Evropy byla po staletí jasně určována. Co když však předem rozdanými kartami zamíchala láska? … Mladí princové a princezny byli od nejútlejšího věku připravováni na to, že služba je ve slovníku Habsburků to nejdůležitější. A to se týkalo také jejich budoucího manželského svazku. K zajištění celoevropského vlivu a stability bylo nutné obětovat osobní štěstí. Ti nemnozí, kteří z této povinnosti vůči vlastnímu rodu vystoupili, se nezřídka museli vzdát titulu, postavení, apanáže a mnohdy nakonec žalostně ztroskotali, protože neměli vůbec představu o tom, jak je život vlastně těžký. To však nebyl případ arcivévody Františka Ferdinanda, jež se dočkal nejen císařského svolení ke sňatku s Žofií Chotkovou, ale také šťastného manželského života.
