Snil o kariéře inženýra, ale říjnová revoluce roku 1917 ho přinutila změnit plány. Během studia na střední průmyslové škole strojírenské se přidal k bolševikům a stal se profesionálním čekistou. Stranické vedení ocenilo Berijovo pracovní nasazení. Úspěšně potlačil řadu protisovětských povstání a v úřadu rychle povyšoval. V třiatřiceti letech už vedl komunistickou stranu celého Zakavkazí a odpovídal za hospodářství rozlehlého kraje. Po šesti letech se na Stalinovo osobní pozvání přestěhoval do Moskvy a stanul v čele lidového komisariátu vnitřních záležitostí Sovětského svazu. Kromě toho Berija zodpovídal za strategickou rozvědku. Právě on dostal jako první tajné informace o tom, že se Hitler chystá napadnout Sovětský svaz. Berija, jako člen státního výboru obrany, odpovídal za evakuaci průmyslových závodů a za výrobu prakticky všech druhů výzbroje, letadel a raketové techniky. Sovětský svaz byl rok po začátku války schopen konkurovat v počtech vyrobené výzbroje Německu a Hitlerem obsazeným zemím západní Evropy. V roce 1944 protivníka ve výrobě vojenské techniky už překonával. 8. května 1945 skončila v Evropě druhá světová válka. O využívání jaderné energie k vojenským účelům Berija Stalina informoval už před válkou. Navrhl okamžité zahájení prací v této oblasti. Čtyři roky po vytvoření speciálního jaderného výboru se vědecký polygon v Kazachstánu připravoval k prvnímu testu bomby RDS-1. 24. prosince 1953 publikovaly noviny „Pravda“ materiál o „Trestním případu a obvinění Beriji a dalších“. V článku se rozebíraly zločiny Beriji a dalších šesti obviněných a vynesení rozsudku – trestu smrti zastřelením. Tučným písmem bylo zdůrazněno, že rozsudek byl vykonán. Místo, kde je Berija pohřben, není dodnes známo.
(1618)
