Narodil se 29. března 1899 v chudé gruzínské rodině Pavla a Marty Berijových. Rodiče byli ochotni přinést jakoukoli oběť, aby synovi dopřáli vzdělání – což byl jediný způsob, jak se zbavit bídy. Když bylo Lavrentijovi osm let, přestěhoval se s matkou do Suchumi, kde začal navštěvovat vyšší základní školu. Po ukončení základního vzdělání se šestnáctiletý Berija odstěhoval do Baku, kde začal studovat na střední průmyslové škole strojírenské. V té době začal snít o tom, že se stane architektem. Láska k architektuře ho pak provázela celý život. Byl velmi disciplinovaným a pořádkumilovným člověkem, žil skromně. Začal se zajímat o ropný průmysl a nelíbilo se mu, že ložiska v Baku přinášejí zisky cizím společnostem. Berija vstoupil do bolševické strany ještě předtím, než v Petrohradě došlo k říjnové revoluci. Pracoval jako zapisovatel a hektickou dobu vzniku Sovětského svazu prožil v ilegalitě. V srpnu 1920 byl jmenován vedoucím pro záležitosti Ústředního výboru strany Ázerbájdžánu. Za pouhé dva měsíce se stal odpovědným tajemníkem zvláštní komise pro vyvlastnění buržoazie a zlepšení života pracujících. Poté byl jmenován zástupcem náčelníka tajného operativního oddílu Čeky a zástupcem předsedy Čeky republiky Ázerbájdžán. 4. dubna 1927 Berija obsadil post lidového komisaře vnitra Gruzínské sovětské socialistické republiky. Rok 1937 vešel do historie jako období „Velkého teroru“, Berija se stal jednou z jeho klíčových postav, často také spojovanou s gulagy.
(2586)
