Na ostrově Bastoy, který leží v norském Oslofjordu, je vězení a v něm 115 trestanců, odsouzených většinou k dlouhodobým pobytům za mřížemi. Přesto bychom tam cely, kamery nebo ploty hledali marně, ostraha se ostrovem pohybuje dokonce beze zbraně. Vězni pracují v lese, na stavbách nebo u zvířat, ve volném čase se kochají krajinou či plavou v moři. Zdánlivá idyla v podobě volného režimu ale sebou nese i překvapivé komplikace. Řada vězňů, zvyklá na běžný život za mřížemi, kde je vše dané a rozplánované, se složitě vypořádává s možností svobodně se rozhodnout, zda se vydá na hodinovou nebo tříhodinovou procházku kolem ostrova, jak často zajde do posilovny nebo na karty, případně kdy se půjde osprchovat. Mít na vybranou tak může být i přítěží… Netradiční metodě převýchovy odsouzených nahrává podle tvůrců dokumentu průzkum, podle kterého se v západní Evropě v průměru 60 až 70 procent vězňů stane recidivisty, kteří se znovu vydají po šikmé ploše, zatímco u vězňů z Bastoy se to týká pouze třiceti procent.
(3966)
