Zatímco svět odvrací před nacistickým Německem oči, Leonora Goldschmidtová usilovně bojuje, aby ochránila své židovské studenty a dostala je na západ.
Leden 1933. Období Výmarské republiky právě končí a k moci se dostávají nacisté. Začíná stoupat počet násilných činů vůči Židům. Antisemitismus se stává národní doktrínou, která se čím dál víc projevuje i ve vztahu k dětem a školní výuce. Šikana, diskriminace a násilí se pro židovské děti stávají denním chlebem. Nový systém ale postihuje i učitele. Tento osud postihne také židovskou učitelku s jedenáctiletou praxí, Leonoru Goldschmidtovou. Ta se však svého povolání nehodlá vzdát a s pomocí známého na ministerstvu školství se jí podaří založit vlastní školu pro židovské studenty a postupem času ji dokonce akreditovat jako certifikační centrum Cambridgeské univerzity. Tím po své žáky získá ideální pozici k vycestování do zahraničí, což se většině, ať už s rodiči nebo v tzv. „kindertransportech“, podaří. Dodnes na ni všichni láskyplně vzpomínají.
(1421)
