Komu připadlo dědictví po nejslavnějším malíři světa? Pablo Picasso po sobě zanechal tisíce výtvarných artefaktů, ale žádnou závěť. Od jeho smrti tak uplynulo šest let, než se podařilo pozůstalost roztřídit, ocenit a rozdělit ji mezi Picassovy příbuzné.
V září roku 1979 se v Paříži sešli v doprovodu právních zástupců ke společnému jednání dědici neslavnějšího malíře světa Pabla Picassa kvůli rozdělení malířova dědictví. Kromě Picassových dětí Mayi, Claudea a Palomy byla přítomna i jeho vnoučata Marina a Bernard. Malířova vdova Jacqueline se schůzky nezúčastnila. Od Picassovy smrti tehdy uběhlo šest let. Protože však nezanechal poslední vůli, osud jeho pozůstalosti nebyl jednoznačný. Kdo z jeho dětí a vnuků z celé řady vztahů měl zdědit tisíce dosud neznámých artefaktů, jež umělec vytvořil? A jaké místo zaujme jeho dědictví v dějinách výtvarného umění?
Celý život Picasso odmítal komentovat souvislost mezi svou tvorbou a svým soukromím. V tomto dokumentu nám však lidé z jeho nejbližšího okolí poskytnou nový pohled na jeho život i dílo. Claude Picasso: „Jediné, co ho opravdu zajímalo, byla výtvarná tvorba. Výhradně na to se skutečně soustředil. Všechno ostatní pro něho byla jen zábava. I děti byly zábava. Všechno kromě malování ho v podstatě jen rozptylovalo.“ Snad právě proto o něm více než o kterémkoliv umělci dvacátého století platilo, že všechny jeho práce pramenily z jeho vztahů. Vše živé, čeho se dotkl, se pak promítalo do jeho maleb, grafik i soch. Nejvýstižněji to vyjádřil Alberto Giacometti, když prohlásil: „Stačí, aby se něčeho dotknul, a bylo z toho umělecké dílo.“
(2609)
