Po roce 1945 našli mnozí „osvědčení specialisté“ z dob III. říše uplatnění v Sýrii a v Egyptě.
Po skončení 2. světové války se tisíce nacistických válečných zločinců skrývaly před spravedlností a v mnoha případech chtěly Evropu co nejrychleji opustit. Jejich první kroky vedly většinou do Itálie. Odtud se, často za podivného propojení podpůrných organizací bývalých příslušníků SS a německých církevních kruhů v Římě, vydávaly hlavně do Jižní Ameriky. Část „specialistů“, hlavně „bezpečnostní a vojenští experti“, byla také naverbována do Sýrie a Egypta. Tam se podíleli na výcviku místních armád a policie. Typickým reprezentantem těchto „odborníků“ byl SS Standartenführer Walter Rauff, jeden z otců pojízdných plynových komor a příslušník Gestapa s „prokazatelně úspěšnou praxí“. Na druhém pólu stál například odborník na „čistou práci“, pološílený nacionálně socialistický ideolog Johann von Leers.
(4041)
