• Příliš rychlé prsty měl kapitán American Airlines, když při nočním sestupu na přistání v Kali vložil do letové trasy svého boeingu nesprávný radiomaják. Zahynulo 159 lidí.

    Let: American Airlines č. 965
    Linka: Miami–Cali
    Letoun: Boeing 757-223
    Datum nehody: 20. prosince 1995
    Počet obětí: 164/160

    20. prosince 1995 se na letišti v Miami chystal na odlet Boeing 757 společnosti American Airlines na pravidelné lince Miami–Cali. Let 969 měl podle letového řádu opustit letiště v 16.40, kvůli hustému provozu se ale zdržel. V 18.34 konečně dostal povolení ke vzletu.
    Na palubě se nacházelo 156 cestujících a 8 členů posádky. Let probíhal hladce, letounem se nesla vánoční atmosféra. Po necelých třech hodinách se letadlo blížilo ke svému cíli. Zhruba ve 21.34 kontaktovala posádky řídící věž v Cali. Piloti měli v úmyslu přistát co nejrychleji. Kvůli neplánovanému zdržení, ke kterému došlo v Miami, totiž hrozilo, že by nemohli včas nastoupit další let. Federální úřad pro letectví stanovuje pro posádku minimální počet hodin strávených na zemi. Představa, že by druhý den nemohli plánovaně odstartovat, je nutila rychle jednat. Potřebovali přistát do necelé půl hodiny.
    Letiště v Cali se nacházelo na konci dlouhého údolí, po jehož obou stranách čněly vysoké horské štíty. Letadla prolétala řadou traťových bodů, většinou radiomajáky (VOR), které přesně udávaly pozici na trase. Počítačové vybavení letounu zachycovalo signály z těchto bodů a vedlo stroj bezpečně od jednoho k druhému až na konec.
    Boeing 757 AA se blížil k VOR Tulua. Jakmile by ho minul, směřoval by údolím k poslednímu bodu Rozo. Pak by stroj proletěl podél letiště, zatočil vpravo a z jihu dosedl na přistávací dráhu. Konečné přibližování Boeingu 757 s sebou neslo problém, neboť radar, kterým dispečer sledoval polohu letounu, nebyl z důvodu útoku povstaleckých jednotek funkční a dispečer nevěděl, kde se letoun nachází, dokud mu posádka sama nenahlásila polohu.
    Dispečer povolil letounu letět přímo na Cali, ale požádal kapitána, aby informoval, až minou Tuluu, navíc jim nabídl z důvodu urychlení přistát na jiné ranveji, než kde bylo plánováno, což si ovšem vyžadovalo zahájit okamžitý sestup. Letoun se chystal k přistání dle instrukcí a letěl přímo na Cali. VOR Tulua si tak piloti ani nezadali do počítače. Když je následně dispečer žádal, aby udali, až Tuluu minou, nebyli toho schopni a neměli ani tušení, kde se nachází. Rozhodli se tedy rezignovat na Tuluu a požádali věž, zda mohou letět na poslední traťový bod Rozo a aniž by tušili, že už ho minuli, zadal kapitán do počítače počáteční písmeno požadovaného VOR tedy „ER“.
    Počítač ale Rozo z pochopitelného důvodu nenašel a nabídl jiný nejbližší bod začínající na R. Kapitán jej potvrdil, aniž by si údaje řádně zkontroloval. Stroj letěl rychlostí 480 km v hodině a klesal zhruba tři sta stop za minutu vychýlen z kurzu. O tom bohužel neměl potuchy ani dispečer, ani posádka, která jednala v domnění, že se blíží k přistávací dráze. Ve 21.42 minut zmizel let č. 969 beze stopy…

    Co přineslo vyšetřování

    Nehoda, ke které došlo krátce před Vánocemi v Kolumbii, se řadí mezi tzv. nehody CFIT, jinak řečeno nehody typu řízený let do terénu. Jedná se o lety, kdy plně technicky způsobilé letadlo s kvalifikovanou posádkou provádí let, končící neúmyslně střetem s terénem. Za poslední léta je to jedna z hlavních příčin nehod.
    Když dispečer ztratil s posádkou letu 969 spojení, začal po letounu pátrat. Mezitím se objevila zpráva, že lidé žijící severně od Cali zaslechli mohutnou explozi. Záchranné týmy se ihned vydaly k předpokládanému místu. Trvalo několik hodin, než se k nehodě dostali. Na místě katastrofy bohužel zjistili, že letadlo narazilo do 2700 metrů vysoké hory; ze sto šedesáti tří pasažéru přežili jen čtyři lidé. Ti, co přežili, seděli ve dvou řadách přímo nad křídlem. Díky mohutným nosníkům, na nichž jsou křídla upevněna, je to nejpevnější část letadla.
    Pátrání se soustředilo na to, jak se mohl letoun s nejmodernější technologií odchýlit od kurzu a ztroskotat více než 50 km od letiště. Ze zprávy vyšetřovatelů vyplynulo, že letadlo narazilo do východní strany hory, když se pokoušelo pokračovat v letu směrem na západ, aby se dostalo do údolí. Brzy byla vyloučena mechanická závada i sabotáž, šetření se soustředilo na úkony posádky.
    Z nálezu černých skříněk se řada věcí objasnila. Posádka se chystala na přímé přistání, ale vzhledem k tomu, že se letoun nacházel příliš vysoko a letěl příliš rychle, bylo nezbytné urychlit sestup. Z toho důvodu vysunul první důstojník brzdící klapky, to bohužel zkomplikovalo poslední část letu. Navíc posádka s vidinou rychlého přistání jednala zbrkle. Špatné bylo rozhodnutí pokračovat přímo na Rozo, poslední bod před ranvejí, na který se ale posádka zaměřila jako na první. Rychlé potvrzení výběru bodu „R“, který zvolil kapitán navíc bez odsouhlasení druhého pilota, ke kterému by správně mělo dojít, vyvedlo letoun z kurzu a naprogramovalo jej na cestu do dvě stě kilometrů vzdálené Bogoty. Oba piloti se následně soustředili více na hledání v mapách a letadlo neopilotovali, nevšímali si co se děje, předpokládali, že se o vše postará automat. Ten pokračoval v sestupu.
    Když se ozvalo varování, že letoun brzy narazí do země, vypnul první důstojník během jedné sekundy autopilota, ale zapomněl zasunout brzdící klapky, které předtím vysunul. Zpráva uvádí, že kdyby tak učinil, byli by schopni horu přelétnout.
    Soud nakonec rozhodl, že si piloti letu 965 během přiblížení na Cali počínali s „úmyslnou nedbalostí“.

    (1589)

    Share This:




    DJ's MEGAMIXES