• Dva piloti americké společnosti ASA s šestadvaceti cestujícími na palubě dokázali v září 1995 deset minut vzdorovat zemské přitažlivosti. Pak ale museli nouzově přistát a štěstí je opustilo.

    Let: Atlantic Southeast Airlines / Delta Connection č. 529
    Linka: Atlanta – Gulfport
    Letoun: Embraer 120 ER Brasilia
    Datum nehody: 21. 8. 1995
    Počet obětí: 29/8
    Klikněte pro větší obrázek21. srpna 1995 ve 12.23 odstartoval z letiště v Atlantě let č. 529 společnosti Atlantic Southeast Airlines. Letoun Embraer 120ER měl před sebou zhruba půldruhé hodiny letu s cílovou destinací v Gulfportu. Na palubě se nacházelo 26 cestujících, 2 piloti a 1 letuška. Zanedlouho po vzletu převzal řízení stroje autopilot a letoun stoupal do letové hladiny 7200 m. Této výšky ale nikdy nedosáhl. Ve 12.42 zaslechli lidé na palubě ohromnou ránu.
    Letadlo se v ten moment naklonilo doleva. Varovná světla a zvukové signály oznámily potíže s levým motorem. Autopilot se vypnul a řízení převzal kapitán. Letadlo začalo rychle ztrácet výšku. Olej z poškozeného motoru se dostal do klimatizace a v kabině se objevil kouř. Oba piloti spojili své síly, aby let vyrovnali. Hrozilo, že se propadnou do vývrtky a zřítí se na zem. Motor se proměnil ve změť pokrouceného kovu. Zásadně tak ovlivnil aerodynamické vlastnosti křídla. Poškozené křídlo neustále tlačilo stroj doleva. Piloti byli poučeni, že konstrukce tohoto typu letadel umožňuje letět i s jedním motorem, ale v tomto případě porouchaný motor nepřestal pouze běžet, on se úplně vytrhl ze svého lože. A tím se velice dramaticky narušila aerodynamika stroje.

    Klikněte pro větší obrázekRychlost zvýšila na tři sta šedesát kilometrů za hodinu. Stroj začal prudce klesat, vzápětí se zvedla příď a snížila se jeho rychlost. Let se točil k letišti v Atlantě, které však bylo vzdálené přes devadesát kilometrů. Kapitán usoudil, že do Atlanty nedoletí, bylo třeba přistát na nejbližším možném letišti. Šestnáct kilometrů od místa se nacházelo letiště West Georgia Regional Airport. Piloti obeznámili letového dispečera s kritickou situací, ten však ve zmatku a kvůli svému zaneprázdnění řešením krizové situace zapomněl uvědomit záchranné týmy.
    Klikněte pro větší obrázekLetoun se nacházel dvanáct kilometrů od letiště. Ve výšce 1000 m zpomalil klesání a chystal se na vizuální přiblížení. Rychlost klesání ale byla stále příliš vysoká a nedařilo se ji snížit, pilotům byla jasné, že letiště se tak nachází stále příliš daleko. Posádka hledala jiné vhodné místo pro přistání.
    Dvousetkilometrovou rychlostí se letadlo se řítilo k zemi.
    Co přineslo vyšetřování
    Klikněte pro větší obrázekLetadlo nakonec přistálo u vesnice Burwell ve státě Georgia. Od okamžiku, kdy první důstojník ohlásil stav nouze, uplynulo osm minut. Ale dispečer zapomněl uvědomit záchranáře na letišti. Těch několik minut se stalo hranicí mezi životem a smrtí. Místní záchranné týmy reagovaly ihned, byly však kilometry daleko. Krátce po dopadu se nad vrakem letadla rozhostilo hrozivé ticho. Letoun se rozlomil na dvě části. Jako zázrakem zůstalo všech 29 osob naživu. Jenom několik jich utrpělo vážnější zranění.
    Rázem se ale schylovalo k další katastrofě. Z proražených nádrží vytékaly na zem tisíce litrů paliva. Letoun začal hořet. Cestující v zadní části kabiny uvěznily plameny.

    Ihned po nehodě bylo zahájeno rozsáhlé vyšetřování, které vedl Národní úřad pro bezpečnost v dopravě. Odborníci ohledali místo přistání i celé okolí, aby nalezli utrženou vrtuli.

    Klikněte pro větší obrázekV místě chybějícího listu objevili stopy, které jednoznačně svědčily o tom, že se jednalo o únavový lom. Vyšetřováním se zjistilo, že příčinou bylo špatné konstrukční řešení vrtulové jednotky. Vina padla na výrobce, firmu Hamilton Standard. Již v předchozích letech se u firmy objevily podobné případy nehod, i když doposud se všem postiženým strojům podařilo bezpečně přistát. Tehdejší nehody si vyžádaly prohlídku všech používaných vrtulových listů. Vyšetřovatelé zjistili, že tento list byl jako podezřelý poslán výrobci k přezkoumání.
    Listy vrtule jsou duté. Uvnitř jsou vyvažovací závaží, která jsou utěsněna korkem napuštěným chlorem. A právě ten způsobil korozi i u předchozích nehod. Mechanik ale nic neobjevil a jen dostal příkaz list přebrousit, tím nevědomky odstranil stopy po trhlinách, které by byli při důkladné mikroskopické prohlídce viditelné. Závěrečná zpráva vyšetřovatelů zaznamenala neúčinnou vnitřní kontrolou i nedostatečné servisní postupy. Výrobce vrtulí, společnost Hamilton Sundstrand, je součástí obří průmyslové skupiny United Technologies. Tato nehoda byla posledním případem, kdy jejich výrobek v provozu selhal. Firma zpřísnila kritéria prohlídek a servisní postupy, v některých případech nad požadavky Federálního leteckého úřadu.

    Klikněte pro větší obrázekZůstal však ještě jeden problém, který vyšetřovatelé ponechali bez odpovědi – oheň. Tragédie letu 529 spočívá v tom, že všichni lidé na palubě nouzové přistání přežili. Přesto jich deset zaplatilo svým životem v důsledku vniklého požáru.
    Jak docílit toho, aby se rozlité palivo po havárii nevznítilo? Jedním ze způsobů, jak intenzitu požáru snížit, je používat méně hořlavý kerosin. V roce 1984 testoval Federální letecký úřad nový druh paliva během inscenované nehody bezpilotního letounu. Ale zkouška nedopadla dobře. Například americké námořnictvo již mnoho let používá bezpečnější letecký benzín J-P-5. Ten ale v komerčním letectví uplatnění nenašel. Hlavními důvody, proč se v civilním sektoru nepřešlo na nízkohořlavé palivo, jsou otázky dostupnosti, distribuce a ceny. Jeho výroba je totiž podstatně dražší.

    Z devětadvaceti lidí na palubě jich osm vyvázlo bez vážnějších následků. A z jedenadvaceti těžce zraněných jich nakonec svým zraněním deset podlehlo.

    (1361)

    Share This:




    DJ's MEGAMIXES