• Devatenáct let létal Boeing 737 několikrát denně mezi Havajskými ostrovy, když se mu za letu odtrhla klenba kabiny! Připásaní cestující v šíleném letícím kabrioletu bez dechu sledovali pokus kapitána o přistání.

    Let: Aloha Airlines č. 243
    Linka: Hilo International Airport – Honolulu International Airport
    Letoun: Boeing 737-200
    Datum nehody: 28. dubna 1988
    Počet obětí: 95/1

    28. dubna 1988 krátce po 13.25 místního času se na letišti Hilo International Airport chystal ke vzletu Boeing 737 společnosti Aloha Airlines, na jehož palubě se nacházelo 90 cestujících a 5 členů posádky. Cílem letu č. 243 bylo Honolulu, kde měl letoun podle plánu dosednout za zhruba 35 minut.
    Při tak krátkém úseku zabere nejvíce času stoupání do výšky, které trvá téměř dvacet minut. Letušky tak podávají občerstvení již v této fázi. Let probíhal hladce, ten den bylo to nejlepší možné počasí. Pro většinu cestujících, stejně jako pro posádku, byl tento let rutina.

    V 13.46, kdy se letadlo již nacházelo v požadované letové výšce, se z ničeho nic ozvala exploze, která utrhla část trupu. Nad prvními pěti řadami chyběl strop a místo něj se objevila obrovská díra. Cestující na palubě se ocitli v neskutečném vichru. Všechno kolem létalo. Pro jednu z letušek, která v momentě exploze stála v kritickém místě, se výbuch stal bohužel osudným, její tělo bylo vysáto ven.
    Po chvíli tlak v letadle klesl, takže další nebezpečí vysátím nehrozilo. Hrozbu teď představoval chlad a nedostatek kyslíku. Poškozené rozvody rezervního kyslíku znemožnily jeho dodávku. Jedinou možností záchrany bylo okamžité klesnutí do nižších poloh. Stroj držely pohromadě jen úzké podlahové nosníky. Podlaha se prohýbala a bylo patrné, že se letadlo uprostřed bortí.

    Posádka tedy zahájila nouzový sestup a snažila se navázat spojení s radiověží v Honolulu, to se však nedařilo. K přistání se nabízelo letiště na ostrově Maui, které se nacházelo ve vzdálenosti zhruba třicet kilometrů. Bylo blízko, ale zdaleka to nebylo ideální letiště k nouzovému dosedu. Místo se totiž nacházelo přímo v cestě pasátů. Stále ještě nebylo vyhráno.
    Kapitán se soustředil na přistávací manévry. Zdálo se, že hydraulický systém stroje selhal. Piloti se rozhodli přistát s ručním řízením. Pokusili se vysunout podvozek. Kontrolky jim ale signalizovaly, že vysunutí předního kola se nezdařilo. Přistát bez něj by ale s největší pravděpodobností znamenalo, že až by se letoun dotkl dráhy, rozlomil by se. Směrnice pro takovýto druh poruchy uvádějí, že letoun má přeletět letiště, aby dispečeři viděli na podvozek a informovali posádku, zda je spuštěný nebo ne. Piloti pak musejí udělat okruh kolem letiště na přiblížení a teprve potom přistát.

    Toto doporučení se ale v současné situaci příliš nehodilo, stroj byl ve stavu, kdy se mohl každou chvíli rozpadnout, jakékoli zdržování tedy bylo riskantní. Po dvanácti minutách od výbuchu posádka konečně vypnula motory. Na přistání s letounem, kterému chybí horní část pláště, manuály nepamatovaly, piloti se tak museli spolehnout na vlastní intuici a úsudek.
    Bylo třeba vzít v úvahu několik faktorů: rychlost a směr větru, váhu stroje, délku přistávací dráhy a tomu uzpůsobit rychlost. Když stroj zpomalí, obtížněji se s ním manévruje, zvýšením rychlosti zase hrozí příliš rychlý dosed na přistávací dráhu. Piloti vsadili na to, že nejlepší možností v danou chvíli, bude přistání ve vyšší rychlosti…

    Co přineslo vyšetřování:

    V poslední chvíli se podvozek letounu vysunul a posádce se podařilo přistát. Ihned začaly evakuační a záchranné práce. Sedm cestujících bylo vážně zraněno, přičemž nejhorším úrazem byla fraktura lebky. Katastrofální následky výbuch neměl především proto, že v okamžiku dekomprese byli všichni připoutaní bezpečnostními pásy.
    Ihned po nehodě, která je dodnes jednou z nejpozoruhodnějších v historii, neboť s takovým poškozením ještě žádný stroj nepřistál, se vyšetřovatelé jali důkladného prostudování trupu. Bylo třeba určit místo exploze a prozkoumat záznamy o letadle. Boeing 737, který osudný den startoval z Hilo, byl vyroben v roce 1969, s předpokladem zhruba dvaceti let provozu na 75 000 letů. Toto číslo však bylo překročeno, trup letounu byl neustále vystavován zatížení přetlakem.

    Je-li stroj na zemi, smršťuje se a ve výšce přes sedm tisíc metrů se naopak roztahuje. Tento proces se při každém letu opakuje a vytváří se přetlak. Za delší dobu provozu se konstrukce oslabí. Vyšetřovatelé navíc v laboratoři zjistili vlasové praskliny u otvorů, kde byly nýty. Letadla se staví z mnoha jednotlivých panelů. Ty se pak spojují silným adhezívním lepidlem, epoxidem. Nýty drží panely pevně pohromadě, epoxid spoje utěsní.
    U letadla společnosti Aloha se objevilo poškození hliníkového potahu korozí, došlo k rozlepení spoje a zatížení se přeneslo na nýty. Ty vytvořily praskliny a díky nim pak vznikl otvor. Společnost Boeing na možný problém ve svých manuálech upozorňovala, nicméně Aloha faktu nevěnovala pozornost a stroje řádně nekontrolovala. Přitom vlhké klima a slaný vzduch pro Havaj typické korozi hojně přispívaly.

    Experti ale stále nedospěli k tomu, proč došlo k tak velkému výbuchu. Konstrukce 737 je uzpůsobena tak, že každých pětadvacet centimetrů jsou v trupu umístěny výztuhy, takže pokud se objeví trhlina, může postupovat jen k další výztuze, působí tedy podobně jako pojistný ventil, který omezí jakoukoli vzniklou díru v trupu jen na maximálně 25 centimetrů. V případě letu 243 dospěli vyšetřovatelé k závěru, že v trupu bylo několik trhlin, které se spojily a tím narušily i pomocné výztuhy.
    Vedle této teorie o příčině nehody se objevila ještě jedna, která se nesoustředila na konstrukční vadu stroje, únavu materiálu a špatnou údržbu, ale na princip vycházející z chování tlakových nádob. Když došlo k otevření pojistného otvoru, nacházela se těsně pod ním letuška. Její tělo bylo vtáhnuto do onoho pojistného ventilu, což na okamžik zablokovalo únik veškerého vzduchu, čímž vznikl přetlak a to urvalo střechu letadla.

    Jednoznačný závěr tedy nebyl. Největší vina byla přičtena společnosti Aloha za to, že neprováděla správnou údržbu. Firma Boeing změnila, zlepšila proces výroby, aby se předcházelo tomu, že snadno dojde ke kontaminaci lepidla.
    Tato nehoda měla velký dopad na letecký průmysl. Změnil se způsob sledování a kontroly strojů, včetně jejich výroby a opotřebení.

    (1498)

    Share This:




    DJ's MEGAMIXES